Proč nerůst?
Vyšší ekonomický růst byl dlouho považován za měřítko pokroku. Dnes víme, že ekonomický růst od jisté hranice již nepřispívá zvyšování kvality života. V důsledku neustále se zvětšující ekonomiky se dnes nacházíme uprostřed šestého masového vymírání druhů a na kraji klimatického kolapsu.
Globální růst ekonomiky o 3 % ročně znamená zdvojnásobení ekonomiky každých 24 let. Pokud by růst pokračoval v takovém tempu až do roku 2100, naše ekonomika by byla 10x větší než je ta současná.
Převládající přístupy k řešení klimatické a environmentální krize se spoléhají na tzv. zelený růst. Ten stojí na předpokladu, že ekonomický růst lze oddělit od negativních dopadů na životní prostředí a od spotřeby materiálů.
Nejnovější vědecké studie ale ukazují, že spotřeba zdrojů a energie neklesá (ba naopak stoupá), a to i navzdory velkým technologickým inovacím v posledních dekádách. Pokud bude ekonomický růst pokračovat, přechod na bezuhlíkovou ekonomiku bude stále těžší a naplnění klimatických cílů se stane nereálným.
Růst naráží kromě environmentálních limitů také na limity sociální. Současný ekonomický systém vytváří obrovské nerovnosti. Navzdory nesmírnému materiálnímu bohatství, které mají lidé k dispozici, je na světě stále nezanedbatelný počet lidí, kteří nemají naplněné ani základní potřeby. Růst je k užitku převážně těm nejbohatším, přičemž umožňuje takovou koncentraci moci, která podrývá demokratické fungování naší společnosti. Tlak na produktivitu je navíc zdrojem úzkostí, depresí a vyhoření u stále větší části populace.
Všudypřítomný předpoklad, že nekonečný exponenciální růst ekonomiky je přirozený, dobrý, žádoucí a nutný může být pro naši civilizaci fatální.