Debata o udržitelné budoucnosti se zástupci nadnárodních korporací? Co by se mohlo pokazit

Byli jsme organizací AIESEC pozváni na YouthSpeak Forum do panelové diskuze o udržitelné výrobě budoucnosti. V panelu jsme doplnili Fairtrade Česko a Slovensko, CzechInvest a zástupkyně a zástupce nadnárodních firem, klíčových hráčů ve svých oborech: firmy Coca-cola, Nestlé a Prazdroj (vlastněný jednou z největších pivovarnických skupin, japonskou společností Asahi).

V diskuzi padlo několik podnětných otázek. A přibližně stejné množství neuspokojivých odpovědí. Zejména od firem, které – s ohledem na svůj podíl na trhu – nesou hlavní odpovědnost za současný stav i budoucnost výroby.

Následuje náš krátký report z tohoto zvláštního setkání. Máme za to, že ukazuje leccos o tom, jaká je role nadnárodních korporací v budoucnosti planety…

Otázka 1.: Co jsou pro vás největší výzvy v oblasti výroby pro dalších pět let?

Coca-cola (Jan V. Kašpar):

„U nás to jsou samozřejmě zdroje, tím pádem ta voda (…) a jsou to právě ty inovace v obalových materiálech a to, co je s tím všechno spojené, i ten systém zpětného odběru.“

Nestlé (Martina Šilhanová):

„Pro nás jsou to samozřejmě taky suroviny, (…) aby stopa byla už od začátku co nejnižší, aby se pěstovaly způsobem, který přispívá k té uhlíkové stopě co nejméně (…) a úplně stejně obaly a naše výroba.“ (!)

Plzeňský Prazdroj – Asahi (Milica Danková):

„Já se nechci opakovat, samozřejmě že jsou to suroviny a potom obaly (…) výzva je spolupráce se stakeholdery, aji při těch obalech – my můžeme udělat první poslední, abychom na trh dostali udržitelné obaly, ale pokud nebudou příznivé společenské podmínky, aby odpady končily tam, kde mají, tak máme do určité míry svázané ruce.“

„Rozbor elektronickou tužkou“ – minianalýza a krátký komentář k tomu, co zaznělo:

Zdá se, že je jasné, co firmy trápí: suroviny a obaly (3x potvrzeno!), produkt jako takový zdá se být bez problémů. Méně jasné je, v čem vidí firmy tu výzvu – zde nám nechávají prostor pro imaginaci. Nestlé zaostřuje pozornost na své dodavatele, Prazdroj má naneštěstí “svázané ruce”, společenské podmínky se nezdají být příznivé, nezodpovědní lidé prostě nevyhazují odpad, kam mají, a s tím korporace holt nic nenadělá. Člověk by firmičku s čistým obratem 3 miliardy korun krčící rameny skoro politoval – opravdu nezáviděníhodná situace, ve které se musí největší firmy světa pohybovat!

Žolíka argumentační neprůstřelnosti vytahuje Martina Šilhanová z Nestlé, která výzvu v oblasti výroby vidí ve „výrobě“! Zde oceňujeme alespoň veřejné přiznání.

A jak to vidíme my?

Pokud se chceme bavit o odpovědnosti ve výrobě, musí firmy především pravidelně reflektovat svoji činnost a otevřeně mluvit o tom, co se jim nedaří nebo čím dokonce škodí. To možná nezní jako výhodná podnikatelská strategie, musíme si ale uvědomit, že tady nejde o obyčejné firmy, ale o strukturálně naprosto zásadní hráče z hlediska dopadu na životní prostředí. Jejich transparentnost je veřejným zájmem! Upřímné by v tomto měly být firmy také ke svým zaměstnancům, kteří se na problematické výrobě podílejí. Jako odpovědné rozhodně nelze označit mlčení o nepříjemných faktech nebo zlehčování či dokonce popírání způsobených problémů.

Výzvy ve výrobě nelze zjednodušit na “obaly a suroviny”. Firmy Coca Cola a Nestlé jsou několik let po sobě označovány za největší světové znečišťovatele a jsou dlouhodobě kritizovány za praktiky spojené se získáváním svých surovin. Takovou zkázu nelze odbýt posledním článkem výroby! Pokud např. chceme počítat, kolik vody spotřebují firmy na výrobu svých nápojů (což se týká všech tří zúčastněných), je potřeba dívat se dál do dodavatelského řetězce, nejen na vodu spotřebovanou při plnění lahví nápoji.

Spotřeba vody není jediný problém. Pokud chceme mluvit o výzvách, nemůžeme opomíjet i další environmentální zátěž: jako lidstvo čelíme existenční klimatické krizi a v panelu vedle nás sedí jedni z jejích největších strůjců. Reakce na probíhající změny musí být celospolečenská. Po celém světě se řeší přechod na bezuhlíkovou ekonomiku a firmy, které ovládají tak podstatnou část globálního trhu, by snad mohly určovat trendy, ale daleko spíš by měly právě ony okamžitě zatáhnout za záchrannou brzdu a razantně změnit kurz. Slova jako “pokoušíme se” nebo “máme svázané ruce” v případě tak mocných hráčů prostě neobstojí.

Z diskuze o budoucnosti nemůže vypadnout podstata produktu firem, jeho přínos nebo škodlivost pro společnost, ať už jsou to sycené sladké nápoje, alkohol, balená voda, kojenecké náhražky nebo čokoládová tyčinka s problematickým složením. V situaci, kterou tu popisujeme, je zcela na místě se ptát, o co by svět přišel, kdyby se jejich produkce alespoň snížila.

Ještě než se začneme ohlížet po množství produkovaného odpadu, je nutné se podívat na obrovskou nadprodukci a na to, jak firmy ovlivňují spotřebitelské chování lidí. Mluvit o nabídce reagující na poptávku v situaci, kdy firmy své prodeje povzbuzují naprosto nepředstavitelnými částkami vloženými do reklamy, je donebevolající alibismus. Pokud se pak tytéž firmy snaží úplně vyvléknout z odpovědnosti a přenést ji na spotřebitele, stojíme před vyloženě nemorálním chováním.

Nesmíme ztratit ze zřetele velikost těchto firem, a také jejich trvalý růst. Kdo z jejich další expanze profituje? V jejich velikosti můžeme hledat i příčinu toho, proč jsou se svými “politikami udržitelnosti” tak odtržené od reality. Propast mezi pár nejbohatšími lidmi, kteří těží z výkonu těchto firem, a zbytkem světa, se prohloubila tak, že k těm nahoře, kteří mají moc a prostředky věci měnit, už problémy všech ostatních v podstatě ani nemohou dolehnout.

Největší firmy světa si v panelové diskuzi tradičně vybraly cestu ukázat jen na svá nejzjevnější selhání. Ani to jim nestačilo k tomu, aby formulovaly jakoukoli výzvu, která by mohla katastrofální situaci zlepšit aspoň kosmeticky. Je na místě se ptát, jestli to byla záměrná klička, podceňování publika nebo snaha o alespoň nějakou obhajobu. 

“Odpovědnost”, kterou debata inzerovala, zůstala jen v podtitulu. Jako “klíčové hodnoty” zúčastněných gigantů do dalších, pro lidstvo tolik dramatických let, jsme vyhodnotili úplně jiné: “drzost”, “lhostejnost” a “alibismus”.

 

Co nezaznělo a mohlo, protože se to tak nějak ví: Nestlé

Příště se těšte na rozbor toho, jak firmy přispívají cílům, co se jim podle jejich slov nedaří a na víc informací o další firmě v diskuzi zastoupené – Coca Cole!