Jeden den facilitátora procesu učení

Open space na Střední zemědělské škole v Poděbradech, 12. října 2020

Zpracoval Dan Vykoukal, 20. října 2020

S kolegy Tadeášem a Luckou z NaZemi jsme se vypravili na Střední zemědělskou školu do Poděbrad. Chtěli jsme si vyzkoušet vzdělávání participativním formátem open space v praxi. Tématem k diskuzi, které jsme přinesli, byla změna klimatu a klimatická krize. Nebylo to naše první lektorování, ale byla to naše první facilitace v procesu vzdělávání, kdy obsah v určité míře nastavovali studenti a studentky. Obyčejně chodíme do škol s programem, který je šitý na míru určitému tématu, ale teď jsme to chtěli udělat jinak. Prostřednictvím formátu open space jsme chtěli dát prostor studentům a studentkám formulovat vlastní témata a problémy ke zkoumání, které by se týkaly jejich života.

Sedmihodinový program jsme otevřeli úvodním kruhem, v němž měl každý příležitost promluvit. Pak jsme přešli k záměru našeho setkání – k tématu klimatické změny. Přemýšleli jsme společně nad tím, co o problému víme, a více se do něj ponořili čtením dalších textů. Nálada byla spíše vlažná a váhavá a ptali jsme se sami sebe, jestli jdeme správným směrem. Před obědovou pauzou jsme se studujícími reflektovali nová zjištění a nechali je přinášet témata k dalšímu zkoumání. Otevřeli jsme tak formát open space – zformulovali jsme otázky a ujasnili si priority.

A pak přišla pedagogická facka: studenti více než klimatickou změnu chtěli řešit moc a nerovnost v hospodářské ekonomice. Velká většina studentů chtěla diskutovat, proč je Agrofert číslem jedna v českém zemědělství a proč mají velké firmy více podpory než malé. Do popředí zájmu a do vzdělávacího obsahu se dostalo téma, na které jsme vůbec nemysleli.

Příklady položených otázek:

Proč je Agrofert číslem jedna?
Proč velké firmy dostávají více podpory než malé?
Čím ohrožujeme zvířata a rostliny v přírodě? Jak tomu zabránit?
Jak zajistit, aby všichni měli všeho dostatek?
Jak můžeme zastavit nebo zpomalit tání ledovců?

První ponaučení: Open space není didaktickou metodou, která slouží výhradně pedagogům.

Neumožňuje učiteli dostat se „tam, kam potřebuje“. Obsah vzdělávání v této metodě vychází z chuti a záměrů diskutujících. Oni si volí problémy ke zkoumání. Facilitace metody nabízí prostor pro dialogické vzdělávání. Skrze otevřený formát se dostala do prostoru témata, která byla pro studenty a studentky živá. Společné dopoledne zaměřené na téma klimatické změny v tomto případě sloužilo spíše jako impulz ke zkoumání toho, co skupinu opravdu trápí.

Druhé ponaučení: Nepřinášejme témata, ale problémy ke zkoumání.

Pokud chceme zkoumat aspekty klimatické změny, přinášejme ji jako problém ke zkoumání, nikoli jako téma. Jak v tomto případě chápeme rozdíl mezi tématem a problémem ke zkoumání?

Téma volí vyučující. Je učební látkou. Dnes se budeme bavit o vačnatcích. Co o nich víte? nebo Hodně nás v poslední době trápí klimatická změna. Co vás ke klimatické změně napadá? (naše neúspěšná strategie). To, co se pak ve škole odehrává, je snaha nastolená témata dostat do hlavy, vstřebat informace, pochopit souvislosti a vidět celek. Obsahy přinášené jako témata ale nenavazují na přímou zkušenost studentů a studentek, nedotýkají se jejich života a jejich pochopení nepomáhá porozumět sám sobě, blízkému okolí ani světu.
Problémy přináší vyučující k diskuzi. Z tématu vytváří problém tím, že jej zasazuje do zkušenosti a zájmu studujících. Příklad: V posledních deseti letech nikdy nebylo v České republice větší sucho. Jak to jakožto budoucí zemědělci vnímáte? nebo Mění se půda ve vašem okolí? Co kondice a zdraví přírody? A co vodní zdroje? Je něco jinak? Co se děje?

O Agrofertu, kompetenčních výhodách malých a velkých firem a nespravedlnosti jsme společně mluvili celý zbytek odpoledne. V jiné skupině jsme se věnovali tomu, čím ohrožujeme zvířata a rostliny v přírodě. Po diskuzích jsme si zkoušeli představit, jak bychom chtěli, aby vypadala vlastní firma a zemědělská praxe, a do toho aplikovat zjištění z celého dne.

Níže uvedený text přibližuje, co se odehrálo v diskuzích o tom, proč je Agrofert číslem jedna v českém zemědělství a proč mají velké firmy více podpory než malé.

Záznam diskuze

Zajímalo by mě, proč se nás sešlo tolik u diskuze o tom, proč velké firmy mají více podpory než malé a proč je Agrofert číslo jedna. Pojďme udělat kolečko, ve kterém každý odpoví na otázky: proč tu teď sedím, proč mě to táhne právě sem? A proč si myslím, že situace je taková, jaká je? Zahájili jsme kolečko se sdílením pohledů, názorů, motivací.

Mluvili jsme o tématech, která studující sami přinášeli. Například o:

jméně a důvěryhodnosti:větším firmám lidé věří více než malým;
vlivu ceny a důrazu na zisk: většinou to je ve velkých obchodech levnější; ve velkých obchodech koupíte všechno; ať už jsou obchody menší, či větší, tak jdou vždycky proti sobě: lidi jdou ale za tím, co je levnější, je to o penězích;
rozdílu mezi kvalitou a kvantitou: sama bych chtěla do budoucna podporovat menší – víme, že to je kvalitní, dobré; zase ale jak které – některé větší firmy se vybudovaly z těch malých, kously se, dělají věci stejně kvalitní, jako když začínaly; ty větší spíš jedou po penězích než po kvalitě;
významu politické a mediální moci firem, vlivu propagace: větší firmy mají větší vliv daný reklamou, dosáhnou na více podpory, jsou známější; myslím si, že větší firmy mají více podpory – už tu chvilku jsou, stát už vidí, jak to funguje; ačkoli někteří jsou prostě zloději, některým to jde, jsou schopni fungovat, vydělávat; Agrofert není nejlepší firma, neslyšel jsem nic pozitivního, holt je Babiš dobrý zloděj, nejhorší je, že stát to bude dál podporovat, holt mu to klape, jde mu to. Reakce facilitátora: Jak je možné, že jim to klape? Odpověď: Tím, že je v politice, tak mu to dost usnadnilo cestu;
výhodách větších firem mít zdroje a základ: větší firmy mají menší riziko, že zkrachují, více jim odběratelé věří, už mají jasnější odběry, mají jméno, to hodně pomáhá, protože malí zemědělci nejsou moc známí – velké firmy si mohou dovolit chyby;
dotacích: pokud se bavíme o zemědělství, příčinou jsou také dotace, které jdou velkým firmám – když je jeden samotný farmář a hospodaří, tak si nesedne na týden do kanclu a nenapíše projekt, nelítá v tom tak jako velké firmy.

Třetí ponaučení: Posilujme, co máme společné, podporujme jednotlivce v promluvách.

U prvního sdílení jsme dali prostor každému, mluvili jsme jeden po druhém. Ve chvíli, kdy někdo říkal, že to důležité už padlo (já nevím, co mám říct, tady už všechno zaznělo, já akorát vím, proč tady jsem), podporovali jsme jej i tak sdílet vlastní myšlenky: Výborně, můžete nám tedy říct, proč tady jste. A zároveň, pokud už důležité věci zazněly, znamená to, že se s mnoha lidmi shodnete. Když pojmenujete, na čem se shodnete, shodu to posílí.

Jednotlivé promluvy jsme se snažili posílit pojmenováním vlastního porozumění toho, co bylo řečeno, a ověřením u mluvčích. Příklad:

Studentka: Vím, proč tady jsem. Zůstala jsem tady proto, že doma máme statek a prodej masa, brambor a obilí, což k tomu samozřejmě patří. Kdybych v tom chtěla pokračovat, chci vědět, jak to udělat, abych byla potom úspěšná, jako ty velké firmy… Od deseti let jsem kydala lopatou. Kdybych statek převzala, chtěla bych udělat nějaké věci určitě jinak. Aby byl prodej brambor a masa spolehlivější, co se týče kvality. Jednoduše aby se za práci platilo tolik, kolik opravdu stojí úsilí a času. Slyšela jsem, že traktoristi dělají přesčasy a mají opravdu strašně málo peněz. Udělat to tak, aby všichni byli rovnocenní. Teď mi to přijde hrozně nespravedlivé.
Facilitátor: Takže otázka, co mohou dělat menší farmáři, aby se prosadili, tě motivovala jít do této skupiny. Jsi tady proto, abys zjistila, co můžeš dělat líp, aby hospodářství fungovalo a aby se do toho vnesla nějaká spravedlnost, ano?

Po úvodním sdílení jsme se v diskuzi posunuli k problému velkých firem, zejména na příkladu Agrofertu. To, že je nějaká firma velká, neznamená, že jde nekalými cestami (tedy není velká firma jako velká firma). Mluvíme zde ale o Agrofertu a jeho praktikách. Pojďme se podívat na to, co o něm víme. Tedy proč je Agrofert číslem jedna v Česku a co o něm víme. Informace a poznatky jsme sdíleli všichni – studenti a studentky, facilitátoři i učitelé, kteří byli přítomni. Informace, jež jsme posbírali, jsme doplnili případovou studií Agrofertu, kterou jsme během přestávky našli v materiálech jedné vzdělávací lekce NaZemi.

Od konkrétního příkladu Agrofertu jsme se posunuli dále: Dávalo by mi smysl diskuzi dostat od deprese někam, kde by nám to dávalo smysl. Jaké páky můžeme mít, když stojíme vedle někoho, jako je Agrofert? Na začátku tady padlo, že „malý statek má nějakou výhodu oproti velkým firmám“, tak pojďme najít ty výhody.

Čtvrté ponaučení: Dejme prostor pro sdílení emocí, nezůstávejme pouze u informací.

Hodnotové diskuze, diskuze vycházející z obav nebo pocitu nespravedlnosti jsou vždy prostoupené emocemi, nepohybujeme se pouze v rovině faktů. Sdílené emoce a pojmenované pocity jsou navíc silným popudem k další akci – k učení a jednání, ale i k empatii a porozumění. My sami jsme jim v diskuzi tolik prostoru nedali, ačkoli víme, že citlivá práce s emocemi je branou k učení. Přestože jsme se po diskuzi o Agrofertu zeptali: Když to teď vidíte a slyšíte, co to ve vás dělá?, nedali jsme odpovědi žádný prostor a ihned jsme utekli k dalšímu postupu práce. Snad z časového presu, snad ze snahy přejít k dalšímu kroku a vyhnout se beznaději.

A k jakým silným stránkám malých farmářů jsme se dobrali? Velká hodnota leží v poctivé práci, kvalitě a spolehlivosti. Malí zemědělci lépe znají své prostředí a jsou experty na způsob práce spíše než velká firma. Menší farmáři mají poslední slovo v tom, co se bude na poli dít. Vytvářejí kulturu a společenství mezi sebou i s blízkým okolím. Vztahy se stávají klíčovými, součástí je i ochota vyjít vstříc. Malí farmáři vědí, kdo je jejich spojencem, a v problému proto nemusejí být sami, dokonce mohou vytvářet unie, a tvořit tak konkurenci Agrofertu a velkým korporacím.

Na závěr jsme se ptali: Co z diskuze bylo pro každého z nás důležité a podstatné? Co byly nové informace, uvědomění? Myšlenky jsme nechali zaznít:

Malé farmy mají i své výhody, není to jen minus, být malý farmář se vyplácí.
Malé farmy jsou spíše o vztazích, kdežto ty velké spíše o penězích.
Spolek farmářů, který bojuje proti Agrofertu, to se mi moc líbí. Že se nebojí kousnout a jít.
Líbí se mi, že je pro některé lidi důležitá spíš kvalita než kvantita.
Přijde mi docela smutné, proč to tak je. Jestli lidé neznají pravdu, že budou stejně podporovat Agrofert, i když to je takhle nefér a nepoctivé vůči menším farmám.

Společný den jsme uzavřeli a vydali se zpět do Brna…

Realizace programu byla financována Ministerstvem životního prostředí z výzvy na podporu projektů NNO působících v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.