11 let od zřícení Rana Plaza jsou továrny bezpečnější, ale příčiny tragédie přetrvávají

24. dubna 2024 uplyne 11 let od nejhorší tragédie módního průmyslu: zřícení budovy Rana Plaza, při kterém zahynulo 1 138 lidí. Katastrofální počet mrtvých a zraněných byl způsoben smrtícím mixem módních značek ignorujících nebezpečné podmínky v továrnách, mzdy udržující lidi v chudobě a hlavně omezování schopnosti pracujících se kolektivně organizovat. Ačkoli bylo dosaženo nebývalého pokroku v oblasti zvýšení bezpečnosti v továrnách, brutální zásahy do práv zaměstnanců, které se stále odehrávají v reakci na protesty za zvýšení minimální mzdy, ukázaly, že oděvní značky vyrábějící v Bangladéši stále nezajišťují dodržování základních práv svých zaměstnanců.

 

 

Budova Rana Plaza, v níž se nacházelo pět továren na výrobu oděvů, se zřítila 24. dubna 2013 ráno. Den předtím byla budova evakuována, protože pracující upozornili na nebezpečné trhliny ve zdech. Zatímco obchody v přízemí zůstaly toho dne prázdné, oděvní továrny odmítly přijít o další den výroby a pod pohrůžkou zadržení mzdy donutily dělníky a dělnice nastoupit do továrny. Tuto katastrofu bylo možné předvídat i jí předcházet. Značky věděly o nebezpečnosti vícepodlažních budov v zemi, přesto odmítly jednat. Věděly také, že extrémně nízké mzdy vážně omezují možnosti volby pracujících.

 

Bezpečnější továrny

Odbory a skupiny za pracovní práva upozorňovaly na tyto problémy více než deset let před zřícením Rana Plaza a vypracovaly závaznou dohodu, kterou měly značky a odbory podepsat, aby se továrny staly bezpečnějšími. Navzdory letům kampaní a dialogu s největšími bangladéšskými nákupními značkami podepsaly tuto dohodu před krachem pouze dvě značky. Ostatní značky se nadále spoléhaly na stejný systém sociálních auditů, který nedokázal zabránit mnoha předchozím neštěstím, a nedokázaly rozpoznat rizika v budově Rana Plaza. Po zřícení však byly pod obrovským tlakem veřejnosti a pouhé tři týdny po katastrofě podepsala skupina významných značek Dohodu o požární a stavební bezpečnosti v Bangladéši.

Tato dohoda a na ni navazující dohody (Mezinárodní dohoda o bezpečnosti a ochraně zdraví v textilním a oděvním průmyslu) jsou důvodem, proč Bangladéš, kde před rokem 2013 docházelo k častým hromadným neštěstím v oděvních továrnách, od té doby podobným katastrofám v tomto rozsahu nečelí. Zlepšení od instalace protipožárních zařízení a odstranění zámků z dveří až po rozsáhlé rekonstrukce stavebně nebezpečných budov, stejně jako školení pracovníků a mechanismus stížností přinesly skutečnou změnu – zejména v prvních sedmi letech platnosti dohody v Bangladéši, než zaměstnavatelé začali mít na program nepatřičný vliv. Úspěch dohody potvrzuje 200 značek z celého světa, které podepsaly postupné dohody v rámci dohody, včetně některých největších a nejznámějších světových značek, jako jsou H&M, Uniqlo, Inditex (Zara) a PVH (Calvin Klein). Přesto stále existují velké značky, které se nadále schovávají za vlastní kontrolu nebo iniciativy vedené průmyslem bez účasti odborů. Patří mezi ně Levi’s, IKEA, Kontoor Brands (Lee, Wrangler), Decathlon, Tom Tailor, VF Corporation, Walmart, Amazon, Columbia Sportswear a další.

Dohoda však kontroluje a pokrývá pouze poslední stupeň výroby oděvů. To znamená, že pracující v dodavatelských řetězcích stávajících značek, které dohodu podepsaly, mohou také riskovat své životy při práci v textilních přádelnách a barvírnách, aniž by byla přijata stejná bezpečnostní opatření.

Nízke mzdy zůstávají problémem

Katastrofa v Rana Plaza však nebyla způsobena jen nebezpečnou budovou. Jedním z důvodů, proč se pracující cítili nuceni vstoupit do budovy Rana Plaza, byla hrozba zadržení mezd, které jsou tak nízké, že dělníci mají často značné dluhy. Zanedbatelné zvýšení minimální mzdy v letech 2013, 2018 a 2023 udržovalo extrémně nízkou úroveň mezd, přičemž pětileté intervaly znamenaly, že inflace dále snižovala schopnost dělníků se vůbec uživit. Zatím poslední, velminedemokratický proces revize mezd v roce 2023 přinesl novou minimální mzdu ve výši 12 500 taka (cca 2 700 Kč), což je o něco více než polovina toho, co odbory požadovaly na základě výpočtu životních nákladů. To je pouhý zlomek toho, co by představovalo důstojnou mzdu.

Odbory a organizace zabývající se pracovními právy se během tohoto procesu opakovaně obracely na značky s naléhavou žádostí, aby se vyslovily na podporu požadavků dělníků a ujistily své dodavatelské továrny, že zvýší ceny placené za jejich výrobky tak, aby odpovídaly tomuto zvýšení. Značky, jejichž moc prosazovat nízké ceny přímo ovlivňuje mzdy a podmínky v jejich dodavatelských továrnách, však své závazky udržovaly vágní a nedokázaly v majitelích továren vzbudit důvěru, že zvýšení mezd bude finančně proveditelné. Teprve po vyhlášení mezd značky jako H&M oznámily, že udělají minimum tím, že do svých cen zapracují plnění nově vyhlášené minimální mzdy, a dostalo se jim za to pochvaly od médií po celém světě, což ukazuje, jak nízko je laťka chování značek. Toto stlačení cen směrem dolů omezilo zvýšení mezd.
Babul Akhter, generální tajemník Bangladéšské federace oděvních a průmyslových pracovníků (BGIWF), řekl: „Nová minimální mzda je jen o málo vyšší než polovina toho, co odbory požadovaly během procesu stanovování mezd. Tento požadavek vycházel ze základních výpočtů životních nákladů a byl stále daleko od skutečné mzdy, která by mohla řádně uživit rodinu. Nová minimální mzda je mzdou chudoby, která udržuje zaměstnance na pokraji bídy po dalších pět let.“

Svoboda sdružování

Zaměstnanci nemlčeli, když se o nové mzdě rozhodovalo v procesu, který jejich hlasy vylučoval. Odbory se začaly organizovat za návrh mzdy odpovídající životním nákladům zaměstnanců na začátku roku 2023. V říjnu 2023, kdy zaměstnavatelé sdíleli neradostný návrh mezd, vyšlo do ulic protestovat mnohem více pracovníků, což znovu zesílilo v listopadu, kdy mzdová komise země předložila konečné doporučení ve výši pouhých 12 500 taka. Na příkaz průmyslu byla k potlačení spontánních demonstrací nasazena policie, armáda a speciální jednotky. Zaměstnavatelé nedokázali ochránit dělníky před zjevným rizikem smrtelného násilí, naopak s rostoucím napětím mnozí z nich uzavřeli své továrny a poslali dělníky do ulic, aniž by je upozornili nebo jim poskytli pomoc, čímž je vystavili vážnému nebezpečí. Protestující dělníci i dělníci, kteří neměli v úmyslu protestovat, se setkali s násilnou represí a svévolným použitím síly, což si vyžádalo čtyři mrtvé a mnoho dalších zraněných. Čtyři dělníci, kteří zemřeli (Rasel Howlader, 26 let, Jalal Uddin, 40 let, Anjuara Khatun, 23 let, Imran Hossain, 32 let), vyráběli pro mezinárodní značky včetně H&M, Zara, C&A, Bestseller a Walmart. 

Policejní stížnosti a soudní žaloby, které na dělníky a odborové předáky podali majitelé továren a policie, vedly k zatýkání, dlouhodobému zadržování a obviněním z trestných činů. Vzhledem k tomu, že naprostá většina obvinění je vznesena proti „nejmenovaným pracovníkům“, visí nyní hrozba soudního stíhání nad hlavou každého pracovníka, který vybočí z řady a mohl by být náhle „identifikován“ jako součást probíhajícího případu, jak se již stalo v případě několika významných organizátorů. Organizace na ochranu pracovních práv vyzvaly velké mezinárodní značky, v jejichž dodavatelských řetězcích továrny takové případy vedou, aby využily svého vlivu na dodavatele a zajistily stažení obvinění. To sice vedlo ke stažení několika případů a dalších probíhajících, většina značek však nejednala a umožnila, aby přibližně dvě desítky případů zůstaly aktivní. Značky jako H&M, Inditex (Zara), Next a C&A mají páky k zajištění stažení těchto případů, ale vyhýbají se své odpovědnosti.

Rashadul Alam Raju, generální tajemník Bangladéšské nezávislé oděvní federace (BIGUF), řekl: „Zmanipulované právní stížnosti na nejmenované pracovníky vyvolávají strach mezi pracovníky a organizátory, protože v případu může být za viníka označen kdokoli. Několik odborových organizátorů, včetně těch z mého odborového svazu, strávilo nějaký čas ve vězení za údajný trestný čin, který se stal, když byli na druhém konci města. Značky jako H&M, Zara a Next musí udělat vše, co je v jejich silách, aby zajistily, že tyto stížnosti budou staženy.“

Tyto soudní případy jsou obzvláště závažné, protože mají další paralyzující účinek na organizování pracovníků v Bangladéši. Přes určitá počáteční zlepšení v letech bezprostředně po kolapsu je v Bangladéši stále nesmírně obtížné zaregistrovat odbory a násilí a obtěžování organizátorů je běžné. V červnu 2023 byl organizátor Bangladéšské federace oděvních a průmyslových pracovníků Šahidul Islám ubit k smrti poté, co odešel z jednání s továrnou Prince Jacquard Sweater o mzdách. Začátkem tohoto roku byli dva organizátoři Federace oděvních pracovníků Akota napadeni a hospitalizováni poté, co opustili továrnu, kde se snažili organizovat.

 

Nová legislativa o odpovědnosti značek

Zřícení Rana Plaza otevřelo veřejnosti a tvůrcům politik ve spotřebitelských zemích oči ohledně role společností v porušování lidských a pracovních práv v globálních hodnotových řetězcích a potřeby regulovat chování společností. Aktivisté*tky, odbory a skupiny hájící pracovní práva zdůraznili potřebu závazných povinností pro společnosti a větší odpovědnosti podniků.

Tyto výzvy byly poprvé úspěšné v roce 2017, kdy byl ve Francii přijat vůbec první zákon o náležité péči, kterému se přezdívá „zákon Rana Plaza“. V roce 2023 následovalo Německo. Přesně 11 let po zřícení bude Evropský parlament hlasovat o směrnici o náležité péči v oblasti udržitelného rozvoje podniků.

Tato elgislativa bude společnostem ukládat povinnost provádět ve svém dodavatelském řetězci proces náležité péče, včetně hodnotových řetězců a přímých a nepřímých obchodních vztahů, aby identifikovaly, předcházely, zmírňovaly a napravovaly negativní dopady vyskytující se v jejich hodnotovém řetězci. V některých případech by společnosti mohly být také právně odpovědné za své jednání a dopady na pracovníky. Navrhované právní předpisy se budou týkat pouze největších společností působících v EU, přesto se jedná o důležitý krok k tomu, aby značky nesly odpovědnost za svůj dopad v globálních hodnotových řetězcích, a přispějí k prevenci nových katastrof.

 

Další zdroje:

– Další informace o potlačování práv zaměstnanců a nečinnosti značek naleznete na https://cleanclothes.org/news/2024/bangladesh-crackdown.

– Časová osa Rana Plaza Never Again dokumentuje nejdůležitější události a vývoj v oděvním průmyslu v Bangladéši za posledních 11 let a zahrnuje klíčová data v letech před zřícením Rana Plaza: ranaplazaneveragain.org/timeline.

– Přestože hromadné oběti při nehodách v továrnách jsou v Bangladéši již minulostí, k menším nehodám dochází i nadále a připravují lidi o život. Je důležité, aby se působnost dohody rozšířila i na zařízení v hlubších částech dodavatelských řetězců značek, jako jsou přádelny a barvírny. Další informace: cleanclothes.org/keep-all-workers-safe.

– Další informace o Mezinárodní dohodě najdete na jejích internetových stránkách. Seznam značek, které dohodu podepsaly a které ne, je k dispozici zde. Petice vyzývající značky k podpisu dohody je k dispozici zde.