Pracující v oděvním průmyslu východní Evropy si vydělají méně než v Číně
Nová výzkumná zpráva boří mýtus o tom, že oděvy vyráběné v Evropě a Turecku jsou z hlediska pracovních podmínek „lepší“ než ty, které se vyrábějí v zemích jihovýchodní Asie a v Číně. Podle zprávy dostávají i pracující ve východní Evropě a Turecku mzdy, které nestačí ani na pokrytí jejich základních potřeb. Minimální zákonná mzda v některých zemích Evropy je dokonce nižší než v Číně nebo Indonésii.
Zprávu „Stitched Up“ zveřejňuje NaZemi ve spolupráci s Clean Clothes Campaign (CCC) v rámci dlouhodobé kampaně Ušili to na nás. Výzkum, který proběhl v deseti zemích, odkrývá realitu pracujících z východní Evropy a Turecka, kteří vyrábějí oblečení pro značkové oděvní řetězce. Tento region je v souvislosti s výrobou a následným prodejem oblečení v zemích Evropské unie stále důležitý, jelikož u přibližně poloviny oděvů uvedených na trh v EU 28 je udáván původ v Evropě či Turecku.
Výzkumná zpráva poukazuje na skutečnost, že postsocialistické evropské země fungují jako zdroje levné pracovní síly pro módní značky a prodejce ze západní Evropy. Oděvní průmysl má v tomto regionu dlouhou historii a disponuje kvalifikovanou pracovní sílou. Navzdory tomu téměř všichni dotazovaní vyrábějící pro velké evropské firmy jako Hugo Boss, adidas, Zara, H&M nebo Benetton dostávají mzdy, které je udržují v chudobě. Mnozí z nich se musejí spoléhat na další příjmy například ze zemědělství nebo druhé práce, aby se uživili.
Zpráva odhaluje, že zákonem dané minimální mzdy představují jenom část odhadované „důstojné mzdy“[1]. Například v Bulharsku, Ukrajině a Makedonii minimální mzda představuje jenom 14 % z odhadované důstojné mzdy; na Slovensku je to zhruba 21 %. Zákonná minimální mzda je v některých evropských zemích dokonce nižší než například v Číně či Indonésii. Jedná se o Moldávii (71 EUR / měsíc), Ukrajinu (80 EUR / měsíc), Makedonii (111 EUR / měsíc), Rumunsko (133 EUR / měsíc) nebo Bulharsko (139 EUR / měsíc) oproti Indonésii (82 EUR / měsíc) a Číně (průměrně 175 EUR / měsíc).
Christa Luginbühl, jedna z autorek zprávy, k tomu říká: „Zatímco značky jako Zara nebo H&M vykazují rostoucí zisky i během krize, pracovní podmínky ve zkoumaném regionu se za poslední šest let zhoršily.“
„Současný výzkum boří mýtus, že když si vybereme oděvy pocházející z Evropy, máme jistotu, že při výrobě byly zachovány důstojné pracovní podmínky. Oděvní společnosti musí podniknout jasné kroky ke změnám v jejich dodavatelských řetězcích, aby všichni, kdo pro ně vyrábějí, dostávali důstojnou mzdu, nehledě na místo, kde žijí,” doplňuje Petr Mareš, z neziskové organizace NaZemi, která se problematice pracovních podmínek v oděvním průmyslu dlouhodobě věnuje.
Tuto tiskovou zprávu si můžete stáhnout zde.
