Výzkum: Oděvní značky dostupné i v ČR využívají indických otrokyň

Náctileté dívky v indických tkalcovnách ve státě Tamil Nadu tkají látky pro známé odběratele, jako jsou například C&A, Primark či Sainsbury´s. Dívky jsou rekrutovány z nejchudších venkovských vrstev. K práci jsou lákány pod příslibem atraktivní práce a dobrého výdělku. Ve skutečnosti jsou pak nuceny pracovat až 68 hodin týdně za velice nízké mzdy. Mají omezenou svobodu pohybu, jsou nuceny k přesčasům i nočním směnám, pracují ve škodlivém prostředí bez ochranných pomůcek. Uvádí to včera zveřejněný výzkum nizozemských organizací SOMO (Centre for Research on Multinational) a ICN (India Committee of the Netherlands).

Ze 151 dotazovaných dívek, pracujících v pěti zkoumaných přádelnách a tkalcovnách ve státě Tamil Nadu, jich bylo 60 % při nástupu do práce mladších 18 let. Nejmladším z nich bylo pouhých 15 roků. Dívky jsou nuceny pracovat běžně 68 hodin sedm dní v týdnu. Přesčasy či noční směny nemohou odmítnout. Pracují bez jakékoliv smlouvy, nedostávají výplatní pásky. Na svoji situaci si nemají kde stěžovat, protože v továrnách neexistují odbory.

Pokoje na ubytovnách sdílí s dalšími 34 kolegyněmi. Mají omezenou svobodu pohybu, z ubytovny nemohou samy odcházet. Nejen v práci, ale i na ubytovně mají zakázáno používat mobilní telefon. „Nelíbí se mi život na ubytovně, nemáme žádný kontakt s vnějším světem, do města je to odtud velmi daleko. Je to zde téměř jako ve vězení,“ uvedla jedna z dotazovaných dělnic.

V jedné ze sledovaných továren, Sulochana Cotton Spinning Mills, spáchala v březnu 2014 teprve 14letá dělnice Radhamma sebevraždu. Továrna se odmítla problémem zabývat. V říjnu 2013 se o sebevraždu pokusila také 17letá Sandhiya, a to po psychickém týrání a fyzickém napadení manažerem továrny. V továrně Best Corporation pracovala 18 měsíců. Po té, co se jejím spolupracovnicím podařilo Sanhiyu zachránit, odmítla továrna dívku vydat matce a pustit ji domů. Stalo se tak až na nátlak místních politiků a odborů.

Zboží ze sledovaných indických tkalcoven odebírá celá řada západních značek, mezi nimi například i v Česku dostupná značka C&A. U dvou z dotazovaných tkalcoven bylo zjištěno, že dodávají látky do bangladéšských továren, jejichž odběratelé loni podepsali právně závaznou dohodu o bezpečnosti továren Accord on Fire and Building Safety in Bangladesh. Bylo rovněž zjištěno, že tři zahraniční banky, mezi nimi i pobočka Raiffeisenbank v České republice (dále Standard Chartered Bank a The Bank of Tokyo Mitsubishi), poskytují uvedeným indickým přádelnám a tkalcovnám finanční služby.

„Oděvní společnosti jsou ve svém úsilí změnit otřesné pracovní podmínky v oděvním průmyslu značně neefektivní. Některé ze sledovaných továren měly dokonce certifikát SA8000, který je zaměřen právě na dodržování pracovních podmínek v dodavatelských řetězcích. Výzkum přitom ukázal, že podmínky v továrnách jsou neakceptovatelné,“ uvedl k situaci Petr Mareš z organizace NaZemi, která se dlouhodobě věnuje pracovním podmínkám šiček v tzv. rozvojových zemích.

Výzkum „Flawed Fabrics. The abuse of girls and women workers in the South Indian textile industry“ si můžete stáhnout zde. 

 

Autor fotek: Shuchi Kapoor