Po stopách Mascobada: přebytky cukru a hladomor – jak to spolu souvisí

Jak se na Filipínách pěstuje a zpracovává cukrová třtina, jak to chodí v tamních fairtradových družstvech či co fair trade přináší místním lidem – to vše se můžete dočíst v reportáži Jany Škubalové o její cestě na Filipíny po stopách cukru Mascobado.

Ostrov Negros na Filipínách patřil od 17. století cukrové třtině. Byla to hlavní koloniální plodina určená na vývoz a mnoho evropských a především amerických podnikatelů si díky ní žilo nad poměry. To se ale nedalo říci o místních obyvatelích, kteří přišli o půdu. Dříve ji po staletí obdělávali a pak začali pracovat jako nádeníci na plantážích. V roce 1984 ale došlo ke kolapsu světové burzy s cukrem. Na Negrosu ho tím pádem zůstala spousta – školy, kostely, úřady i některé domy byly plné k prasknutí. Ekonomika celého ostrova zaznamenala prudký pokles a na Filipínách došlo k největšímu hladomoru v novodobé historii, při kterém trpělo podvýživou a hladem 140 000 dětí.

Tehdy se rolníci vzbouřili a ve spolupráci s neziskovými organizacemi se jim po dlouhé peripetii s místními úřady a po mnohých obětech na životech podařilo založit družstva a vymanit se z pout velkopodnikatelů. Ve stejnou dobu (tj. v roce 1988) vznikla fairtradová organizace Alter Trade, jejímž cílem je poskytovat podporu farmářům při pěstování cukrové třtiny a zároveň ji zpracovávat až do výsledného produktu „Mascobado“ s typickou karamelovou chutí, který se těší velké oblibě i zde v České republice.

Když jsem se chystala na Filipíny, rozhodla jsem se vydat po jeho stopách. Cesta mě dovedla do města Bacolod, které je hlavním městem tohoto ostrova, a z jehož přístavu odjížděly tuny cukru do celého světa. Zde sídlí také organizace Alter Trade, která zde má kanceláře a malý sklad výrobků k prodeji. Kromě cukrové třtiny určené primárně na vývoz do Evropy a Ameriky organizace také zpracovává čerstvé banány určené pro japonský trh, dále pak jejich sušenou alternativu, mořskou sůl a kakao. Všechny výrobky odpovídají kritériím fair trade, ne všechny jsou ale certifikovány. Některé výrobky jsou totiž více určeny pro místní trh – prodávají se např. na stánku farmářských trhů každou sobotu v Bacolod nebo v místním supermarketu. Organizace také na ostrově pravidelně spolupořádá festival „Organic na Negros“.

Cukr pro lidi

Druhý den se vydávám v doprovodu zaměstnanců Alter Trade na cukrovou plantáž. Jedeme nejdřív meziměstským autobusem a pak trojkolkou a za 2 hodiny přijíždíme do družstva NAPFWA (Nakalang Padilta Farm Workers Association) ve vesnici Ilijan vzdáleného 30 km od Bacolodu. Posledních 200 metrů musíme dojít pěšky. Je to moc hezká procházka – všude kolem nás jsou terasovitá rýžová pole, prochází kolem nás místní s krávami a všemu dominují majestátné hory, kterými je Negros proslulý. Přecházíme mostek nad malebnou říčkou, mineme malou osadu a jsme na místě. Ve dveřích nás vítá usměvavá starší žena, o které se potom dozvíme, že je místopředsedkyně družstva.

Po krátkém občerstvení vyrážíme na plantáž, slunce máme kolem 10 hodiny ranní již vysoko nad hlavou a teploty přesahují 30 stupňů, dělníci za chvíli přestanou pracovat a už bychom na plantáži nikoho nenašli až do pozdního odpoledne. Potkáváme cestou již některé dělníky, kteří jdou na polední pauzu domů. Žasnu nad tou krásnou zelení všude kolem mě. Vlastně nevidím nic jiného, než cukrovou třtinu a nebe a naplňujeme mě to pocitem svěžesti a nové energie. Pak narazíme na auto, do kterého se nakládají špalky cukrové třtiny, která se pak odváží do továrny na zpracování. Dělníci právě osekávají poslední kusy a dávají mi ochutnat. Po delším sežvýkaní vysaju šťávu a zbylou drť za velkého povyku všech kolem mě vyplivuju bokem.

Horko je čím dál nesnesitelnější a tak se vracíme do budovy družstva, kde se dozvídám spoustu zajímavých informací. Družstvo vzniklo v roce 2006 a má přes 60 členů – muži i ženy jsou zde zastoupeni stejně. Hlavní činností je pěstování cukrové třtiny. Mascobado je zkratka z filipínského „the people´s sugar“– „neboli cukr pro lidi.“ Dále se tady pěstuje rýže pro vlastní spotřebu družstevníků a citrónová tráva, ze které se vyrábí olej. „Cukrová třtina je totiž roční rostlina, která nám dává práci jen čtyři měsíce v roce, zbylý čas se tedy můžeme věnovat jiným aktivitám. Citrónová tráva je velice nenáročná rostlina, navíc ji můžeme sklízet až pětkrát ročně. Do budoucna bychom chtěli také rozvinout pěstování orchidejí,“ představuje aktivity družstva jeho předseda Sandrico Correlio.

Zvýšit výrobu a pomoct ostatním

Většina dělníků je zároveň také členy družstva. „Znamená to, že společně rozhodujeme, co budeme pěstovat. Dělníci dostávají za odpracovaný čas pevně stanovenou mzdu, která je dvojnásobná oproti mzdám dříve. Navíc při sklizni každý dostává podíl na zisku,“ vysvětluje Lydia místopředsedkyně Fierro.

Zajímá mě také, jaké změny družstvo přineslo do života místních lidí. „Půda nyní patří nám, učíme se, jak s ní zacházet a jak být nezávislí. Členství v družstvu mě naučilo jak vyjadřovat mé názory a nebát se je prosazovat. Navíc tu máme vzdělávací fond, ze kterého moje děti dostávají školní potřeby,“ sděluje své postřehy Concepcion Cabanas.

„Při každém prodeji dostáváme také prémii, ze které jsme již opravili auto a koupili jsme mlátičku na rýži. Také jsme postavili malý obchod a sklad a před 5 lety jsme si sem zavedli elektřinu z vedlejší vesnice. Od té doby se naše životní úroveň hodně zvedla, jsme za to opravdu rádi. V dalších letech bychom chtěli postavit mateřskou a střední školu pro naše děti, kterých máme celkem 250,“ dodává sekretářka družstva Nelida Catubay.

„Naším velkým snem je ale zvětšit parcelu o další pozemky. Ty bychom si chtěli koupit od vlády. Tím budeme moci rozšířit naši činnost a tím i počet členů. Rádi bychom dali příležitost i dalším, aby se měli lépe,“ nastiňuje s úsměvem plány do budoucna předseda.

Alter Trade uvádí ve své zprávě, že 32 procent farmářů překročilo limit chudoby a pevně doufá, že další budou následovat.

Obloha se zatahuje a nevěští to nic dobrého. Kvapně se loučíme a přejeme hodně zdaru do budoucna. Cesta zpět utíká již velice rychle, strhl se prudký liják a nebýt deštníků byli bychom úplně promočení. Odjíždíme ale šťastní, protože víme, že tu sladkou chuť na rtech máme nejen my, ale také všichni ti, které jsme dnes potkali. Jsem vděčná za to, že můžu být aspoň trochu součástí tohoto úžasného dobrodružství. Vzpomenu si na to vždy, když si budu doma sladit kávu cukrem Mascobado.

A jak se zpracovává cukrová třtina v továrně Alter Trade?

1. Drcení cukrové třtiny za účelem získání šťávy

2. Šťáva je poté vedena do vedlejší budovy, kde je za přísných hygienických podmínek několikrát převařována, zbytek drti se po oschnutí používá jako palivo pod „hrnce“. V budově je neuvěřitelné horko a vlhko. Cukernatá vůně zcela ovládne váš nos.

3. Výsledná teď již kaše je následně vylita na „plech“, kde je zespodu zahřívána. Tím karamelizuje a schne. Zaměstnanci při tomto procesu musí kaši neustále míchat a obracet, aby se nepřipálila.

4. Výsledný produkt je převezen do další budovy – balírny. Za přísných hygienických podmínek je balen dle obalu odběratelů a výsledné gramáže.

Více o AlterTrade: http://altertrade.com.ph/ nebo https://www.facebook.com/AlterTradeMascobado.