Mladí lidé v ČR a jejich zapojení do ochrany klimatu

Klíčové otázky

• Zapojují se mladí lidé (středoškoláci a vysokoškoláci, tedy ve věku zhruba 15 až 25 let) z České republiky do ochrany klimatu méně nebo jinak než v jiných zemích? 
• Je jejich zapojení dostatečné? Jaké bariéry jim v aktivním zapojení brání?
• Nutnost pokládat si takové otázky podle mého názoru ilustrují nedávné výzkumy postojů mladých lidí v ČR ke klimatické změně, například výzkumná zpráva Jana Krajhanzla a Barbory Klocové s názvem Ochrana klimatu pohledem ze školních lavic vydaná letos:
• „Řada oslovených si změnu klimatu spojuje především s dopady, které se odehrávají v jiných regionech světa (např. topící se lední medvědi, tání ledovců, stoupající hladina oceánů, pouště). Vnímaná vzdálenost změny klimatu je přitom podle řady výzkumů překážkou pro ochotu se angažovat na místní úrovni.“
• „Velmi okrajově si respondentky a respondenti s klimatickou změnou spojují dopady pro lidstvo a budoucí generace. To zákonitě vede k podceňování toho, co pro nás bude změna klimatu v bližší či vzdálenější budoucnosti reálně znamenat.“
• „Prakticky vůbec si oslovení neasociují klimatickou změnu s konkrétními možnostmi ochrany klimatu. Dokud změna klimatu bude ve výuce tematizována především jako problém, bude více mladých lidí stagnovat v pasivitě, event. obavách a depresích.“
• „Více než polovina z tohoto vysoce výběrového/motivovaného vzorku si není jista, zda pro ochranu klimatu něco dělá, zároveň je pocit bezmoci, malá šance něco ovlivnit největší překážkou jejich zapojení do ochrany klimatu.“
• „Celkově ochrana klimatu v odpovědích zúčastněných působí jako něco komplikovaného, k čemu je třeba hodně znalostí a dovedností – tedy i něco nedostupného, co dělají ‚ti hrdinové‘.“
• Hodnocením environmentální gramotnosti žáků se v letošním roce zabývali rovněž Jan Činčera a Roman Kroufek:
• „Dotázaní ve velké většině nezpochybňují, že ke změně klimatu dochází a že jde o závažný problém, který je třeba řešit. V menší míře si ale se změnou klimatu spojují své vlastní chování nebo rozumí opatřením v boji proti suchu.“
• „Na samotné environmentální chování žáků nemají jejich postoje k ochraně klimatu moc silný vliv a hladina tohoto chování zůstává spíše na průměrné úrovni.“
• Organizace Člověk v tísni ve své Závěrečné zprávě z dotazníkového šetření na středních školách v roce 2020 píše:
• „Změny klimatu se u studentů vyhouply na první místo žebříčku celosvětových problémů, mezi největších pět globálních problémů je zařadilo 55 % respondentů.“
• „Přesvědčení o možnosti ovlivnit řešení problémů obce i společnosti však cítí jen něco přes čtvrtinu studentů. Nízkou veřejnou angažovanost dokládá i to, že šest ze sedmi studentů se chápe jako (zatím) veřejně neaktivní.“

Cíle bloku

Mirek: Pojďme si říct, proti čemu ty bariéry vlastně jsou. Co by mladí lidé měli vlastně dělat? Co od nich očekáváme?

Petr: Mně přijde, že to je aktivní zapojení do řešení klimatické krize, ať si pod tím představíme cokoli. Může to být na individuální rovině, i když individuální aktivity mají minimální dopad, ale mnohem spíše třeba zapojení do věcí komunitního charakteru (například fungování školy, vyvíjení tlaku na zastupitele, politiky). Skoro důležitější, než že se stane nějaká věc, která má určitý menší nebo větší dopad (třeba méně CO2), je posílení jejich přesvědčení, že něco dokážou změnit. Klíčové je měnit jejich přesvědčení o jejich vlastním vlivu.

Identifikované bariéry:

• nedostatek znalostí, pochopení, kontaktu s klimatickou realitou
• abstraktnost a kontroverznost tématu
• psychologické obrany
• vydělování mladých aktivistů z vrstevnické skupiny, absence vzorů
• nedostatek podpory k prvnímu kroku, prvnímu drobnému úspěchu
• nedostatek kultury péče o svět kolem sebe, komunitního a spolkového života
•  „chceme něco dělat, ale nevíme co…“
• příliš komplexní a „overwhelming“ problém
• tradiční transmisivní vzdělávání, nedostatek prostoru k diskuzi ve škole/společnosti
• nedostatek podpory ve vrstevnických skupinách
• negativní vliv závislosti na technologiích, zpasivnění
• negativní vnímání protestů a aktivismu v české společnosti
• nedostatek intenzivního generačního konfliktu, který by mladé lidi aktivizoval/radikalizoval

Petr: Když se s mladými lidmi setkávám, vidím, že chtějí něco dělat, ale vůbec neví co.

Mirek: Nikdo jim nenabízí možnosti, inspiraci, podporu… Ani společnost, ani škola.

Veronika: Pro mladé lidi je důležité, aby sami v sobě hledali kreativitu. Neříkat jim, co mají přesně dělat, lepší je, když oni sami zkouší navrhovat cesty, řešení, konkrétní kroky u nich ve škole nebo ve městě.

Petr: Já to vnímám i jako selhání naší zelené „bubliny“. Neumíme dost jasně, transparentně a srozumitelně mluvit o tom, jaká jsou dnes dobrá systémová řešení.

Mirek: Když je mi 15 nebo 16 let, nepotřebuji intenzivní odbornou diskuzi ani porozumění na vědecké úrovni, ale potřebuji relativně snadnou možnost do něčeho se zapojit. Proto byly FFF úspěšné, protože nabídly všem jednoduchou cestu pro zapojení.

Petr: Já vnímám jako problém i digitální závislost. Přijde mi, že spousta mladých lidí je podivně pasivní. Pořád hledí do svých mobilů a v podstatě je nezajímá nic. Je hrozně těžké vytáhnout je z jejich světa uzavřeného do mobilu.

Jaké jsou možnosti „rozpouštění“ bariér? Z diskuze vyplynuly následující návrhy: