Kampaň Práce pro děti

V roce 2012 jsme realizovali první velkou kampaň pod novou značkou NaZemi (dříve Společnost pro fair trade). Na této kampani jsme spolupracovali s reklamní agenturou Saatchi&Saatchi. 

Hlavním cílem kampaně nazvané „Práce pro děti“ bylo vyvolat mezi českou veřejností diskusi o tom, za jakých podmínek je dětská práce přijatelná a zda lze aktivně přispět k omezování dětské práce ve světě. Kampaň v obecném kontextu byla dalším nástrojem k naplňování dlouhodobého cíle organizace NaZemi, kterým je situace, v níž česká společnost vnímá problémy spojené s výrobou zboží každodenní spotřeby jako závažné a dává firmám najevo, že chce kupovat eticky „čisté“ zboží.

V první fázi kampaně jsme prostřednictvím inzerátů fiktivně nabízeli rodičům pracovní místa pro jejich děti a sledovali jejich reakce na sociálních sítích a internetových fórech. Ve druhé fázi jsme odhalili, kdo za kampaní stojí a jaké jsou její cíle.

Kampaň byla nominována do soutěže o nejlepší sociální reklamu Žihadlo 2012. Dostala se mezi pět nejlepších ve dvou kategoriích, přičemž porota vybírala ze 74 přihlášených kampaní. kampaň vyvolala rovněž velký ohlas v médiích. Zprávy o ní se objevily v televizích, rádiích, tisku a na nejsledovanějších zpravodajských serverech.

Z reakcí na kampaň bylo možné vyčíst, že většina lidí v České republice vnímá dětskou práci pozitivně. Lidé tento názor projevovali v internetových diskusních fórech či zájmem o webovou adresu praceprodeti.cz, která byla inzerována jako stránka, kde lze najít dětem práci. Je však zřejmé, že zájemci vždy měli na mysli nenáročnou práci dětí od věku zhruba 13 let, vykonávanou po odpoledních nebo o víkendech či prázdninách.

To je i postoj rodičů k dětské práci v tzv. rozvojových zemích. Nicméně realita je tam mnohem tvrdší. V Ghaně a Pobřeží slonoviny tamní kakaoví pěstitelé využívají obchod s dětmi z Burkina Faso jako zdroj pracovní síly. Tyto děti nechodí do školy a jsou stovky kilomentrů od svých příbuzných zcela bezbranní vůči těžké práci a zlému zacházení. V textilních továrnách v jihoindickém státu Tamil jsou znužívány dívky ve věku 11 až 14, kterým je za otrockou práci přislíbena na konci tříletého období odměna, jež pak mohou použít na věno. Případů, o kterých hovoří výzkumy NaZemi a jejích partnerských organizací, je nespočet.

Rodiče ani děti v rozvojových zemích také většinou nemají na výběr. Z našich zjištění provedených v továrnách v Bangladéši, Vietnamu či Číně vyplývá, že dospělí musí pracovat až 16 hodin denně šest až sedm dní v týdnu, neboť základní minimální mzda jim nestačí ani na jídlo. K dalším problémům, kterým musí dělníci a dělnice čelit, patří absence jakýchkoliv ochranných pomůcek, což v důsledku vede k úrazům a ničení zdraví. Závažným problémem je také fakt, že dělníci a dělnice se nemohou organizovat do odborů a vyjádřit tak svůj protest a jsou fyzicky i psychicky šikanováni.