„Made in Italy“: je toto označení jen další iluzí luxusní módy?

Chloe Mac Donnell pro server The Guardian přináší zprávu o problémech italské luxusní módy. V článku cituje i Deborah Lucchetti z italské pobočky Clean Clothes Campaign. Přinášíme vám překlad části článku, nicméně za přečtení stojí celý.

„Nyní, po sérii vyšetřování pracovních podmínek milánskými prokurátory, se luxusní módní průmysl rychle dostává pod lupu. Minulý týden byla společnost Loro Piana, stoletá italská značka, která prodává kašmírové svetry za tisíce eur a jejíž estetiku „tichého luxusu“ prosazovaly celebrity včetně Gwyneth Paltrow a nosily ji superbohaté postavy v televizním seriálu Succession, umístěna pod 12-měsíční soudní správu kvůli údajnému vykořisťování pracovníků.

Rozhodnutí vychází z vyšetřování italského dodavatelského řetězce luxusního zboží, které bylo zahájeno v roce 2023. Podle soudu společnost Loro Piana, která patří do luxusního konglomerátu LVMH, zadala výrobu některých oděvů, včetně kašmírových sak, externí čínské módní společnosti, která tuto práci dále zadala dvěma dalším společnostem. Jednalo se o nelegální dílny, které působily na předměstí Milána. V květnu jednotka vojenské policie pro trestné činy v oblasti práce zjistila, že 10 čínských pracovníků, z nichž pět byli nelegální migranti, bylo nuceno pracovat až 90 hodin týdně za pouhé 4 eura za hodinu, jak informovala agentura Reuters.“

„Loro Piana je nyní pátou módní značkou, která byla od roku 2023 v Itálii podrobena soudnímu dohledu. Armani a Dior z LVMH čelily v loňském roce podobným opatřením. V únoru byla nařízení o dohledu nad nimi zrušena předčasně, protože soud uvedl, že obě značky přijaly všechna nezbytná nápravná opatření před uplynutím stanovené 12-měsíční lhůty. V květnu byla pod soudní správu umístěna také dceřiná společnost Valentino, Valentino Bags Lab Srl.

V loňském roce italská policie zjistila, že tašky Armani, které se prodávají za 1 800 eur, vyráběl čínský subdodavatel za 93 eur a poté je prostřednictvím zprostředkovatele prodával skupině za 250 eur. Dceřiná společnost Dior byla potrestána za to, že za tašky, které se prodávají za více než 2 000 eur, platila pouhých 53 eur, informoval deník FT.“

„Mnoho spotřebitelů má za to, že luxus a etika jdou ruku v ruce. Deborah Lucchetti, která pracuje jako národní koordinátorka italské pobočky Clean Clothes Campaign, sítě zaměřené na zlepšování pracovních podmínek a posilování postavení pracujících v globálním oděvním průmyslu, však tvrdí, že se jedná o iluzi. „Luxus je založen na výrobním systému, který vychází z redukce nákladů, maximalizace zisku a neprůhledných dodavatelských řetězcích založených na subdodávkách, které často zaměstnávají přistěhovalecké pracující bez ochrany a smluv,“ říká.

Lucchetti poukazuje na další aktuální případ skupiny pracovníků v Pratu v Toskánsku, kteří byli zaměstnáni v dodavatelském řetězci Montblanc a tvrdí, že přišli o práci poté, co si stěžovali na nelidské pracovní podmínky. „To vše je kryté obchodními audity, které chrání reputaci značek, nikoli pracujících,“ říká Lucchetti. „Upřímně, v čem je rozdíl od fast fashion?“

„Sarah Kent, hlavní korespondentka pro udržitelnost v Business of Fashion, říká, že je obtížné určit, jak velký dopad budou mít tato obvinění na prodej. „Historicky se ukázalo, že spotřebitelé luxusního zboží na skandály nijak zvlášť nereagují. Tentokrát se však situace jeví odlišná (a potenciálně nebezpečnější) v tom, že kontrola dodavatelských řetězců luxusního zboží se časově shoduje s širší diskuzí o tom, zda produkty velkých značek stále stojí za své peníze, vzhledem k prudkému nárůstu cen od začátku pandemie a stížnostem na internetu ohledně klesající kvality.“

„Podle Lucchetti je třeba příčiny vykořisťování řešit přímo. „Jev, na který upozornila milánská prokuratura, je strukturální povahy a nelze jej vyřešit v krátké době, rozhodně ne dobrovolným protokolem, který neřeší základní příčiny problému: nekalé obchodní praktiky a predátorské ceny, které značky ukládají dodavatelům a nutí je porušovat zákon a národní kolektivní smlouvy, aby se udrželi na trhu.“

Italský úřad pro ochranu hospodářské soutěže již dříve zahájil paralelní vyšetřování týkající se zavádějících etických tvrzení. V květnu uzavřela vyšetřování nekalých praktik společnosti Dior, přičemž značka se zavázala přispět částkou 2 miliony eur během pěti let na podporu iniciativ proti vykořisťování.

Kent zdůrazňuje skutečnost, že milánští prokurátoři „popsali problémy s subdodávkami zjištěné v rámci svých vyšetřování jako rys, nikoli jako chybu systému“ a že „luxusní značky běžně přivírají oči nad problémy, které by měly vyvolat poplach, aby maximalizovaly své zisky“. Závěrem uvádí: „Kritici rozhodně tvrdí, že důsledky pro značky zapletené do skandálu jsou příliš mírné a že změna by byla rychlejší, kdyby za nedodržení povinné péče hrozily finanční sankce.“