Zakáže EU produkty nucené práce?

Podle nejnovějších odhadů Mezinárodní organizace práce (ILO) je přes 27 milionů lidí na celém světě nuceno pracovat proti své vůli. Nucená práce, forma moderního otroctví, je přítomna ve všech ekonomických sektorech (služby, domácí práce, výroba, stavebnictví, zemědělství) a na všech kontinentech.

Globální oděvní a textilní průmysl je součástí tohoto problému. Existují dobře zdokumentované případy nucené práce v raných fázích získávání surovin, např. státní nucená práce při sklizni bavlny v Turkmenistánu [1] a v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR) v Číně [2]. Vyskytly se také případy v pozdější fázi výroby, například v Thajsku, kde barmští pracující šili džíny značky F&F pro Tesco a pracovali nuceně 99 hodin týdně za nelegálně nízké mzdy v otřesných podmínkách [3]. Dále třeba v Malajsii, kde stovky migrujících pracovníků platily nelegální náborové poplatky, které někdy převyšovaly jejich roční mzdy, a továrny zadržovaly jejich pasy, čímž se z nich stávají nuceně pracující neschopni odejít [4].

Podle ILO „má nucená práce v soukromé ekonomice významný genderový rozměr. Ženy mnohem častěji než muži pracují nedobrovolně jako pomocnice v domácnosti, zatímco muži mnohem častěji pracují ve stavebnictví. Ženy jsou častěji nuceny pracovat zadržováním mzdy a využíváním zranitelnosti a muži hrozbami násilí a finančními tresty. Ženy jsou také častěji než muži vystaveny fyzickému a sexuálnímu násilí a hrozbám vůči členům rodiny“ [5]. Ženy tvoří také naprostou většinu lidí zaměstnaných v oděvním průmyslu, jsou to tedy především ony, kterých se problém nucené práce v tomto odvětví týká.

 

Sekce 307

Ve Spojených státech jsou od roku 1930 v platnosti předpisy (oddíl 307 amerického tarifního zákona), které zakazují dovoz produktů nucené práce [6]. Až do roku 2015 byl však zákaz uplatňován jen zřídka kvůli klauzuli o „poptávce spotřebitelů“, která umožňovala dovoz produktů nucené práce, pokud nebyly ve Spojených státech vyrobeny žádné srovnatelné produkty nebo nebyly vyrobeny v dostatečném množství.

V roce 2015 americký Kongres odhlasoval uzavření této mezery a zákon byl nedávno posílen tak, aby zahrnoval předpoklad nucené práce pro dovoz ze Severní Koreje a čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR). K dnešnímu dni bylo na hranicích USA zadrženo více než 3 455 zásilek dováženého zboží v souvislosti s 60 aktivními případy nucené práce (buď potvrzené ve vyšetřování, nebo v šetření).

 

Lékařské rukavice a dluhové otroctví

Mezi těmito případy zákazu dovozu byl zvláště významný případ týkající se jednorázových lékařských rukavic vyrobených předními světovými lídry na trhu v Malajsii, po nichž byla během pandemie Covid extrémně vysoká poptávka. Zákaz byl nakonec zrušen poté, co se výrobcům podařilo prokázat, že ze své výroby vyloučili nucenou práci, a to i tím, že pracovníkům zaplatili přes 30 milionů dolarů v kompenzačních platbách [7].

Tyto kompenzace jsou zde obzvláště důležité, protože ukazují jak jednu z hlavních příčin a příznaků nucené práce, tak i jedno z možných praktických řešení. Neplacení za práci vykonanou zaměstnancem, typické pro nucenou práci definovanou mezinárodními standardy lidských práv a pracovních práv, se týká mnoha migrujících pracovníků. Peníze, které tito lidé vydělají, místo toho, aby šli do jejich kapes nebo do jejich rodiny ve své domovské zemi, jsou přímo či nepřímo použity na splácení obrovského dluhu agentům, kteří nabírají migrující pracovníky – a ti se tak ocitají v situaci „dluhového otroctví“. Jinými slovy, místo aby byli placeni za svou práci, musí platit za výsadu, že mohou pracovat.

Vyplacená kompenzace ve výši 30 milionů dolarů v tomto případě ukazuje, že zákony zakazující nucenou práci mohou být pozitivním nástrojem, který pomůže vyřešit tento problém způsobem, který jasně a přímo přinese prospěch obětem, pracovníkům, spíše než pouhé přesunutí výroby jinam.

 

Zákaz produktů nucené práce v EU

V září 2022 Evropská komise konečně vydala legislativní návrh na zákaz produktů nucené práce [8], čímž splnila slib předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, který dala o rok dříve ve svém projevu o stavu Unie v roce 2021.

Slib následoval po sporu ohledně návrhu Komplexní investiční dohody (CAI) mezi EU a Čínou [9]. Po letech vyjednávání pak v prosinci 2020 německá kancléřka Angela Merkelová, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, předseda Evropské rady Charles Michel a čínský prezident Si Ťin-pching společně oznámili finalizaci dohody. V březnu 2021 však Peking uvalil sankce na 10 jednotlivců (včetně členů Evropského parlamentu) a čtyři subjekty v Evropské unii jako odvetu za sankce EU zavedené ve stejném měsíci proti čínským občanům a subjektům spojeným s pronásledováním, hromadným zadržováním a nucené práce Ujgurů v Sin-ťiangu. V květnu 2021 Evropský parlament odhlasoval pozastavení ratifikace CAI, zatímco čínské sankce zůstanou v platnosti.

Veřejný závazek předsedkyně von der Leyenové zakázat produkty nucené práce byl součástí její politické reakce na tento nešťastný řetězec událostí.

Návrh EK se v mnoha ohledech liší od amerického systému. V prvé řadě se jedná nejen o zákaz dovozu, ale také o zákaz uvádění těchto výrobků na trh v případě nucených prací v rámci samotné EU a zákaz vývozu z EU. Navrhovaný postup vyšetřování a vymáhání je také odlišný: namísto spoléhání se na jediný správní orgán by se jednalo o decentralizovaný systém s 27 příslušnými vnitrostátními orgány. U produktů z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR) v Číně nebo kdekoli jinde také neexistuje předpoklad nucené práce. Případný zákaz výrobků z těchto regionů by proto vyžadoval hloubkové šetření, a to i přes nashromážděnou dokumentaci a znalosti státem vynucené práce. Dalším rozdílem je, že v USA jsou zásilky blokovány na hranicích až do vyšetřování, zatímco navrhovaná pravidla EU by umožnila pokračovat v obchodování s produkty, dokud příslušný orgán nepřijme konečné rozhodnutí.

 

Legislativní proces: závod s časem

Evropská občanská společnost a odbory reagovaly poměrně rychle [10]. Návrh uvítali, ale doporučili zlepšení ve čtyřech hlavních oblastech.

Za prvé předpokládají doplnění ustanovení o odškodnění zaměstnanců, kteří jsou oběťmi nucené práce. Za druhé, zavést praktická řešení v případech systémové nucené práce (jako v Sin-ťiangu), aby bylo možné rozhodnout o zákazu, aniž by bylo nutné zahájit tisíce časově a na zdroje náročných vyšetřování pro každou produktovou řadu. Za třetí, zavést opatření k zajištění důvěryhodného a jednotného vymáhání všude, navzdory velmi decentralizovanému systému, který je v současné době navržen. Za čtvrté, jasné zahrnutí služeb do působnosti navrhované právní úpravy.

Oficiální legislativní proces však začal pomalu. Evropský parlament měsíce uvízl ve válce mezi parlamentními výbory, než nakonec dosáhl kompromisu ohledně postupu spojujícího dva z nich (Výbor pro vnitřní trh a Výbor pro mezinárodní obchod). Po tomto pomalém začátku se proces zdá být zpět na správné cestě: dva parlamentní výbory mají hlasovat a přijmout svou verzi textu 19. září 2023.

Druhá složka zákonodárného sboru EU, Rada EU (neboli 27 národních vlád), byla ještě pomalejší. Rotující předsednictví švédské a poté španělské vlády tuto záležitost nepovažovaly za prioritu a Rada EU stále ještě nepokročila v přijímání vlastní verze textu, i když je to nezbytný krok k zahájení jednání s Evropským parlamentem a konečnému schválení zákona.

Tento pomalý legislativní proces je problematický zejména proto, že v červnu 2024 se budou konat volby do Evropského parlamentu, po kterých bude ustavena nová Evropská komise. Pokud legislativní proces není dokončen dostatečně dlouho před tímto datem, může být přijetí těchto pravidel odloženo o několik let nebo k němu nemusí dojít vůbec (pokud v příštím Evropském parlamentu nebo Komisi nebude politická vůle k obnovení legislativního procesu).

Je to závod s časem: bude EU schopna přijmout tato pravidla do června příštího roku? Vzhledem k tomu, že Spojené státy již mají zaveden systém zakazující nucenou práci, pokud EU nezavede odpovídající právní předpisy, společnosti po celém světě shledají trh EU jako ideální k zaplavení výrobky vyrobenými novodobými otroky.

 

Mezery v regulacích: fast fashion a malé a střední firmy

Včasným přijetím takových právních předpisů by EU mohla pomoci vyřešit některé problémy s právními předpisy USA. Nedávná zpráva užšího výboru Kongresu USA zjistila, že dva čínští lídři rychlé módy, Shein a Temu, dokázali obejít zákaz dovozu produktů z oblasti Sin-ťiang (XUAR) v Číně. Využili pravidla de minimis v legislativě USA: zatímco velké zásilky mohou a jsou pravidelně zastavovány a kontrolovány na hranicích USA, malý dovoz, jako jsou jednotlivé kusy oblečení zakoupené online zákazníky z USA, těmto omezením nepodléhají [11 ].

V současném návrhu právních předpisů EU není žádné pravidlo de minimis. Pokud by tato legislativa prošla, mohla by zvýšit tlak na fast fashion společnosti, aby dodržovaly zákazy nucené práce. Na druhou stranu nařízení EU jsou zatím jen návrhem, který se může v průběhu legislativního procesu výrazně změnit. Zatímco odbory a občanská společnost prosazují navrhovaná přísnější pravidla, jiní požadují jejich uvolnění, včetně zavedením výjimek. Mezi stovkami pozměňovacích návrhů, které již europoslanci předložili, jsou například takové, které mají z těchto předpisů vyjmout malé a střední podniky, a vytvořit tak gigantickou právní kličku, která by tyto předpisy prakticky znehodnotila.

---